(c) dess by Lea...

Přijímám přihlášky do Podzimního a Lesního klanu. Přihlášku pro Podzimní najdete zde a pro Lesní zde.


*Blog by měl procházet úpravami.*

...ale Kim je nejlínější kůže široko daleko.

Ano, já vím, to tempo opravování je hroznýé, ale musím se ospravedlnit! Vy byste nedostali
depku po tom, co větvičky křupali a kvalita úvozovek (i po Leuščině vysvětlení - za tenhle
čin bych ti měla postavit svatyni) se rovná -273,149806372 °C? Stručně řečeno se
BOJÍM otevřít novou kapitolu, protože se děsím dalších větviček, které jsou mimochodem
v poslední vydané části Příběhu Lesního klanu, která tu straší od září LOŇSKÉHO ROKU
(To jsem byla tak blbá?!), takže pokud se chcete pokochat....


Články opraveny až do konce prvního týdne února 2015.

V průběhu oprav do sebe nemusí příběhy klanů zapadat!


Prohlášení: Nepřivlastňuji si žádnou z postav E. Hunterové. Tento blog není psán za účelem zisku!

Příběh Podzimního klanu - 4. část

18. prosince 2014 v 20:32 | Kim |  Příběhy Podzimního klanu
Větrnka si k učednickému doupěti přinesla myšku, sice malou, ale stále záviděníhodnou. Ďáblík se se vzdychnutím posadil. Svou přednášku viditelně neměl zapotřebí dokončovat a spokojil se s pozorováním šedivé učednice, ve které drobné tělíčko zmizelo hned po třech soustech.


Šrám přes její hruď už zaschl. Rána však páchla po bylinách a podle občasných výrazů při vysvětlování toho, co se stalo, nebyla zrovna bezbolestná. Pavučiny na ráně kočička neměla, Ledová prý říkala, že nejsou potřeba. Zatrhla však učednici dnešní trénink s tím, že by se rána při větší aktivitě mohla znovu otevřít. Šedivá kočička to nesla dost bolestně, při představě, že stráví celý den v táboře nicneděláním, se jí dělalo mdlo. Možná by mohla skočit za Bělkou a za Jezevcem, třeba jí poví nějaký příběh.
Učednice slastně zavrněla, když jí Večerka začala čistit záda v místech, kam si nedosáhla. To samé dělali dva bratři o pár kroků dál. Jitřenka seděla na místě, kde se setkával stín a sluneční záře. Ve stínu bylo chladno. Slunce ještě nevystoupalo tak vysoko, aby dosáhlo na učednické doupě. To bylo společně s vchodem na ošetřovnu jediné. Válečníci se vyhřívali před svým doupětem, před školkou si na slunci hrála trojice koťat - dva černí kocourci a jejich zrzavá sestra. Jejich matka, Černá kapka, si s Růží povídala kousek od nich.
Nikdo z učedníků se nechtěl rozvalovat uprostřed tábora, ale jakmile si hnědá kočička všimla, že se slunce pohnulo, využila příležitosti a utekla z chladného stínu na teplé paprsky. Sledovala dvojici koček pod skalou. Velitelka s Touhou něco řešila, pak krátce přikývla a vyhoupla se plavým skokem na své stanoviště.
Tábor v tu chvíli zpozorněl, učedníci rovněž. Vmžiku se ocitli na nohou a v příštím okamžiku už seděli v řadě pod skalou. Větrnka seděla uprostřed, po své levé straně měla dvojici bratrů, na té druhé čerstvě jmenované učednice. Sama žádné sourozence nejspíš neměla, ale brala tak Deštíka s Ďáblíkem. Vychovala ji Šedá růže, prý ji jednoho dne našli lovci u jezera. Se svou minulostí si nelámala hlavu, teď byla tady, doma.


Polární počkala, až se všichni usadí. Chvíli to trvalo, protože Kapčina koťata nevydržela chvíli na místě. Nikdo je nepropichoval pohledem, nikdo jim nic nevytýkal. Všichni byli kdysi takoví.
Klan věděl, o čem bude jejich velitelka mluvit. Kdyby to bylo něco dlouhodobého, řekla by jim to již při jmenování učedníků.
"Předpokládám, že k vám všem se doneslo, co se stalo na ranní hlídce."
Jedno z koťat něco zamumlalo. Bylo to potichu, takže jednotlivá slova nešla rozpoznat, jako celek však byla slyšet. Jeho matka mu něco zašeptala do ouška a olízla mu hlavičku.
"Luční znovu otevřeně zaútočili. A my si nemůžeme dovolit riskovat, proto všechny hlídky, kontrolující východní hranici budou mít minimálně tři válečníky." Odmlčela se. Pětice učedníků se ocitla pod jejím pohledem. Řekne jim něco důležitého.
"Učedníci se nebudou k této hranici přibližovat! Pokud budete chtít vyrazit na lov mimo výcvik, zajděte za svým učitelem, případně za mnou nebo za Severním vichrem, řekneme vám, kam můžete vyrazit."


Hvězda klan rozpustila. Každá z koček si zamířila za svým. Lovecké hlídky vyrazily na své loviště. Učedníci a učitelé se začali scházet u šípkového tunelu. Ledová seděla vedle Severního, bylo to dlouho, co obešla celé území. Nepřiznala by to, ale těšila se. Učednické nadšení bylo nakažlivé.

---
---


//Kapitola republikována 30.4. 2017 v cca 13:20
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lea Lea | 20. prosince 2014 v 23:07 | Reagovat

Jako vždy dobrý příběh :) líbí se mi, jak to je tak válečnické :3

2 Kim Kim | 21. prosince 2014 v 8:15 | Reagovat

[1]: Díky moc. :D

3 Flekatý dráp (Sojka) Flekatý dráp (Sojka) | E-mail | 21. února 2017 v 15:22 | Reagovat

Moc pěkný :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama